Ano, každý občas zažije nějakou nepříjemnou a negativní situaci. Jen je potřeba naučit se nad tyto situace tzv. povznést, naučit se, aby se nás tak intenzivně nedotýkaly. Jak to ale udělat?
Pokud nastane situace, kdy začneme být nervózní, kdy se začneme cítit nekomfortně či nás někdo osočí z něčeho, co není pravda, nebo pokud řešíme problém či nepříjemnou situaci – je možné zkusit několik možností:
Dotyčného vyslechnout, neskákat mu do řeči, nechat ho tzv. vypovídat, vykřičet a až vyčerpá celou svou energii a řekne nám vše, říci – ano, tohle je tvůj názor, ale já to bohužel vidím jinak, myslím si……a v klidu, bez emocí, bez obviňování či nadávání říci svůj upřímný názor. Ano, pokud nastane opravdu velký konflikt, tzv. konfrontace, je potřeba, abychom svůj názor řekli, ale – náš názor se dá říci v klidu, pomalu, klidným hlasem, pouze říci, co se mi na této situaci nelíbí. Je důležité si udržet tzv. odstup, nenechat se zatáhnout do nějakého problému, který není náš…ano, snažit se pomoct, ale je potřeba se naučit svou osobní hranici, naučit se – říci ne, pokud se cítíme jakkoliv ohroženi. Pokud je nám nějaká situace hodně nepříjemná, řekneme protivníkovi – promiň, ale teď to řešit nedokážu, necháme to chvíli uležet a za hodinku či zítra si sedneme a v klidu to probereme. Když má člověk vychladlou hlavu, je vše mnohem snazší a pokud od konfliktu uběhne nějaká doba, člověk se na tu samou situaci může dívat úplně jinak a mnohdy si uvědomí i své chyby nebo to, že se v té situaci mohl zachovat úplně jinak. Každý jsme jedinečný, každý máme právo na svůj názor, a také máme právo si bránit svůj osobní prostor.
Jistě jste někdy ve svém životě zažili situaci, kdy jste s někým hovořili a ten dotyčný byl příliš blízko Vás, Vašeho fyzického těla a narušoval Vám tzv. Vaši osobní zónu či Váš osobní prostor a Vám to začalo být nepříjemné a začali jste se cítit velice nekomfortně. Já osobně to také občas zažiji, snažím se od toho člověka pomalu, ale jistě vzdálit, nenápadně se od něj posunuji tak, aby mi to bylo příjemné. Také se může stát, že ten člověk se pomalinku, ale jistě posouvá zase k Vám. Ano, je to u některých lidí normální, chtějí být ve Vaší přítomnosti, co nejblíže, ale mi máme právo na svůj osobní prostor. Proto si všimněte, že můžete vypozorovat, že tento člověk Vás chce, co nejvíce zatáhnout do svých problémů. Vy ale můžete již mít v sobě nastavenou tzv. zdravou hranici, říci si, tohle už ale není můj problém, samozřejmě sám sobě, a to proto, abyste se nenechali zatáhnout do cizích problémů a z těchto cizích problémů si nedělali tzv. těžkou hlavu. Ano, je dobré kamarádku vyslechnout, pokud chce, říci ji svůj názor, ale není vhodné ji jakkoliv radit či poučovat, pokud ona sama nechce.
V této době také doporučuji, abyste sledovali zprávy, co nejméně. Je v ní toliko negativním zpráv a toliko negativní energie, která nám bohužel nic nepřinese, ba naopak, začneme na ta negativní tvrzení myslet a k ničemu dobrému to bohužel nevede. Myslíme na to, jsme podrážděni, rozladěni, máme špatnou náladu. Velice důležité je si udržet od médií zdravý odstup, říci si, ano, je to těžká doba, ale mám co jíst, mám svou práci, zdravé děti a v tuto chvíli je to pro mne to nejdůležitější, co v mém životě je. Je lepší si pustit legrační film, naučné video či si přečíst nějakou zajímavou knihu.
Někomu na velký stres pomáhá cigareta, někomu čokoláda či sklenka vína. Ano, je to také možnost, ale je potřeba si uvědomit, že vše, co děláme pravidelně je návykové a vzniká z toho zlozvyk. Proto je potřeba se tzv. hlídat, aby nám naše malá závislost nepřešla nenápadně, ale jistě na závislost opravdovou.
Pokud se nám přihodí něco nepříjemného, zkuste se na to podívat z té druhé stránky. Co mne tato situace měla naučit? Co jsem si měla uvědomit? Proč se mi to stalo? Věřím, že nic v životě není náhoda, že vše má v životě nějaký smysl a situace, které řešíme – hlavně ty negativní, nás mají něco naučit. Staré dobré přísloví – vše zlé, je k něčemu dobré – opravdu funguje. Sama se s tím setkávám, a když se mi něco negativního stane, snažím se hned přijít na to, proč se mi to stalo a co mne to mělo naučit.
Vše v životě má nějaký smysl. I když si teď řeknete, to je hloupost, ano, myslet si to samozřejmě můžete. Každý má právo na svůj vlastní názor. Učíme se každý den, i když si to mnohdy vůbec neuvědomujeme.
Proto Vám na závěr chci říci, že i když zajde slunce a bude Vám hodně zle, věřte, že i to zlé v životě brzy pomine a vyjde opět brzy sluníčko J
Jsem Mgr. Bc. Vladimíra Rášová, životní terapeutka, jsem zde proto, abych dělala lidi šťastnější, abych jim dělala radost a naučila, jak si splnit všechny své sny.